DOBA VÁNOČNÍ

Liturgický rok a jeho vývoj historicky začal Velikonocemi, vánoční okruh vznikl až po nich a rozvíjel se do určité míry napodobením velikonočního období.

Velikonoční svátky vycházely z židovských tradic pokud jde o datum a také myšlenkově se o ně do jisté míry opíraly. Svátek Narození Páně samozřejmě nic takového při svém zrodu mít nemohl. Nápadným rozdílem je také fakt, že na rozdíl od Velikonoc svátek Narození Páně má své pevné místo v kalendáři, toto datum - 25. prosinec - je římského původu a objevuje se v pramenech z roku 354.

Proč byl svátek zaveden právě 25. prosince, nelze zcela bezpečně doložit. Jisté je jedno - není to skutečné datum Kristova narození. Všeobecně se má zato, že datum bylo zvoleno jako protiklad k pohanským slavnostem, jež se v Římě nazývaly Zrození nepřemožitelného Slunce. V křesťanském pojetí byl pak tím sluncem sám Kristus.

Prastarý a svým obsahem velmi významný byl vždy svátek Zjevení Páně. První zmínka o 6. lednu jako o památce narození a křtu Páně je velmi častá. Se svátkem Zjevení byla spojována také vzpomínka na první zázrak Páně v Káně galilejské. Když na Východě koncem 4. století zdomácněla slavnost Narození slavené 25. prosince, přestala se tato událost připomínat 6. ledna. Toho dne se světila voda a bývaly to - především na Východě - slavnosti oblíbené a liturgicky bohatě slavené.

Se slavností Zjevení Páně bývalo velmi záhy (snad už v polovině 3. století) spojováno ohlašování termínu Velikonoc a ostatních pohyblivých svátků. Podobně jako před velikonocemi začalo se i před vánocemi vytvářet přípravné období - advent.

Jestliže pozorujeme, že vánoce dostaly časem podobnou přípravu jako velikonoce, nelze to říci o doznívání - nebyla zde ani žádná tradice, na kterou by bylo možno navázat. V této souvislosti možno zmínit svátek pevně svázaný s vánocemi, který se slavil čtyřicátý den po Narození Páně. Dnes tento svátek nazýváme Uvedení Páně do chrámu - lidově Hromnice. Kdysi se však nazýval "hypapanté", tj. setkání s Pánem - na památku přinesení dítěte Ježíše do chrámu a jeho setkání se starcem Simeonem. V Jeruzalémě to byl jeden z největších svátků a odtamtud se rozšířil po celém světě. A pokud prameny sahají, byla liturgie tohoto svátku spojována s procesím. A tak je tomu dodnes.

(převzato z Lad. Pokorný, Světlo svátostí a času; upraveno, zkráceno)

Doba vánoční začíná 24. prosince večer. Oktáv narození Páně končí 1. ledna Slavností matky Boží Panny Marie. Následují Slavnost Zjevení Páně a posledním dnem doby vánoční je Svátek Křtu Páně.

Vánoční stromek - historie: čtěte na https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1no%C4%8Dn%C3%AD_stromek