Doba adventní

Ač je tento čas jednotný, přece jen se zřetelně dělí na dvě části. První je více naplněna myšlenkou na druhý příchod Páně, druhá směřuje k oslavě Narození a začíná 17. prosince. Pojící myšlenkou je naděje.

Naděje je v adventě zaměřena dvojím směrem: Izaiášovy texty, které se čtou skoro denně, byly napsány v době odlišné od té dnešní. Příchodem vykupitelovým byly však v podstatě naplněny. Přesto však svůj význam neztratily. Mluví ke křesťanům a jejich naději upevňují. Přesahují svůj dílčí cíl - dobu svého autora - a tímto naplněním tak směřují do věčnosti. Ten, kterého Izaiáš předpovídal, opět přijde. Nebude už dítětem, bude Vykupitelem, který přijde v moci a síle. A tak se Izaiáš, "evangelista Starého zákona", stává zvěstovatelem setkání, které očekává věřícího na věčnosti.

Advent je charakterizován třemi velkými postavami: Izaiášem, dále Janem Křtitelem - mužem stojícím mezi oběma Zákony - a Pannou Marií, když adventní liturgie ukazuje její podíl na adventním očekávání a současně staví do pravého světla i úctu prokazovanou její osobě.

Advent trvá od předvečera první neděle adventní až před nešpory slavnosti Narození Páně. Má čtyři adventní neděle, soboty jsou spojeny s ranní bohoslužbou - Roráty. Liturgická barva fialová.

¨ Má-li být adventní duch patrný v celém našem životě, jistě to bude duch touhy a očekávání. Posláním této doby je i jeho obnova a posílení. Kéž je celý život každého katolíka jediným, stále silným voláním: "Maran atha - Přijď, Pane!"

(připraveno dle: Lad. Pokorný,Světlo svátostí a času)